Odborná studie.
Studie Anny Hamrlové o stříbrném liturgickém náčiní kostela Jména Ježíš byl publikován v časopise Průzkumy památek.
Resumé: Stříbrné liturgické náčiní kostela Jména Ježíš v Telči je dokladem honosného vybavení zdejších jezuitů i názorným příkladem toho, jak do kostelního vybavení zasahovaly rekvizice počátku 19. století. Zdejší kolej a dům třetí probace byly založeny Františkou hraběnkou Slavatovou rozenou z Meggau (1610–1676) krátce po polovině 17. století, r. 1667 následovalo i vysvěcení zdejšího kostela. O počtu a typu předmětů nás informují především kostelní inventáře dochované až od r. 1804 a kostelní účty spjaté především s 18. stoletím. Rok 1804 je důležitým pro představu o vybavenosti někdejšího řádového kostela liturgickými stříbrnými předměty. Nejstarší dochovaný inventář, pořízený jen třicet let po zrušení Tovaryšstva Ježíšova, je o to cennější, že značná část těchto exemplářů zanikla po následných rekvizicích. Díky těmto soupisům si tak lze rovněž udělat dobrou představu o předmětech, jež se nám dochovaly. Údaje o opravách či četném čištění poskytují kostelní účty a to i u předmětů, které zanikly v průběhu času. Dozvídáme se tak rok pořízení misálu s deskami zdobenými stříbrem, o stříbrných křížích či lampách, zároveň čteme o pozlacování kalichů, čištění kostelního stříbra i o opravách zadávaných místním jihlavským zlatníkům. Řadu údajů je možné vztáhnout k dochovaným předmětům, tyto informace spolu se zlatnickými značkami, puncy a inventáři tak dávají možnost dozvědět se o zdejším stříbře řadu zajímavých informací spjatých s jejich původem a užíváním. Z uvedených zápisů se mimo jiné dozvídáme i skutečnost, že základem dochované skupiny je soubor předmětů darovaných koleji a domu třetí probace v Telči fundátorkou a štědrou mecenáškou Františkou Slavatovou. Dokládají to údaje z účtů zaznamenávající pouze opravy, nikoliv nové objednávky, stejně tak i zlatnické značky a stylové pojetí děl odkazující na kvalitní zlatnické mistry. Nejstarší soubor augšpurské provenience, nikoliv však soubor ve smyslu jednotné koncepce, obsahuje kalich Arma Christi (Georg Wilhelm Fesenmayer), ciborium a mešní konvičky s tácem, součástí byla i monstrance známá z literárního popisu. Tyto předměty tak poukazují nejen na značné peněžní sumy, které byly na zařízení nově založené koleje vynakládány, ale i na Františčin kontakt se zahraničím, kdy jako vychovatelka budoucího císaře Leopolda I. působila ve Vídni a mohla tak sama objednat kvalitní předměty pro nový chrám v Telči. Nejstarší skupinu doplňuje rovněž pacifikál brněnské provenience (Johann Fischer), mladší vrcholně barokní práce zastupuje monstrance od augšpurského zlatníka Dominika Salera, kalich Františka Svobody S. J. (Wolfgang Rossmayer), najdeme zde však rovněž kalich kroměřížského děkana Oldřicha Prokopa Michala (Franz I. Schönfeld) a opata augustiniánské kanonie ve Fulneku Augustina Schmidta (Franz II. Unverdoben). Jejich propojení s Telčí prozatím zůstává neznámé, nabízí však otázky pro další bádání.
Článek ke stažení v příloze.
Příloha ke stažení