Jezuitský dispenzář
Hospodářské a odpočinkové zázemí jezuitské koleje a domu třetí probace v Telči.
Vznik: 17. - 18. století, 1808 - 1814, 1931
Poloha: Telč
Dvůr zvaný Veselý vlastnil Abraham zámečník, který jej v roce 1617 odprodal rytíři a vrchnímu hejtmanovi telčských Slavatů Hynku Ladislavu z Veitmile. Dvůr dále zdědil jeho syn Jan z Veitmile, od něhož jej odkoupila hraběnka Františka Slavatová. Ta ho roku 1654 darovala telčským jezuitům pro jejich hospodářské potřeby. Jelikož byl dvůr od koleje oddělen rybníkem, přičinila se zbožná hraběnka o vybudování dřevěné lávky, která od roku 1656 zajišťovala jezuitům přímý přístup k jejich hospodářskému dvoru.
Objekt vytváří trojkřídlou otevřenou dispozici s dvorem, který je od ulice oddělen plotem na podezdívce. Stavba je patrová, částečně podsklepená a má zachovaný klasicistní vzdušný krov. Prostory prvního nadzemního podlaží jsou v drtivé většině zaklenuty valeně s výsečemi, zatímco ve vyšším podlaží se již nacházejí jen plochostropé místnosti. Stavba je opatřena řadou zajímavých stavebních detailů jako kamenným portikem situovaným k centru města, potažmo ke koleji kamenickými články šambrán oken a ostěními aj. Ačkoli v současné době působí objekt jednotným dojmem, vznikl postupným stavebním vývojem. Jezuité zde svojí stavební aktivitou navázali na starší stavby hospodářského dvora, jejichž pozůstatky lze identifikovat v rámci stávající situace severního křídla. V roce 1747 si v areálu bývalého hospodářského dvora jezuité nechávají zbudovat nový zahradní dům (domus hortensis), o němž se předpokládá, že stával v blízkosti rybníka zřejmě totožný se západním křídlem dnešního Lannerova domu. Jménem známe stavitele, kterými byli fulnecký M. Š. Thalherr a poté batelovský stavitel Wolfgang. Práce byly dokončeny roku 1750. Objekt mimo své hospodářské účely sloužil jezuitům jako repositorium a dispensorium, tedy jako odpočinková stavba se zahradou, která byla využívána také pro pěstování léčivých rostlin.
Po zrušení jezuitského řádu roku 1773 je objekt označován jako administrativní vrchnostenská budova. Dřívější jezuitský dispenzář přechází do soukromých rukou, neboť areál zakupuje továrník Jakub Lang, který zde zřizuje manufakturu na výrobu sukna a celý objekt výrazně přetváří roku 1814. Z období této přestavby pochází dnešní podoba objektu, kdy celek doplnilo východní křídlo, a stavba získala jednotný charakter s odděleným dvorem. Celek touto přestavbou začal svým vzhledem připomínat spíše menší zámek než původně plánovanou vilu. Až do roku 1835 sloužila stavba taktéž k výrobním účelům, avšak poté se většina výroby soustředila do nedaleko nově zřízených prostor. Objekt v roce 1862 zakupuje Bernard Back, který zde zamýšlí zřídit první továrnu na zápalky v habsburské monarchii. Od 80. let 19. století se v areálu Langovy továrny usazuje rodina Löwy, která si posléze nechává změnit jméno na Lanner. Od roku 1929 patří objekt i se zahradou do majetku města Telče, které mělo v umyslu přebudovat Lannerův dům na nemocnici či se soustředit tehdejší úřady. Nakonec zde byly zřízeny obecní byty a to podle projektu architekta J. Tesaře z roku 1931. Sociální byty zde fungovaly až do počátku 21. století. V letech 2009-2012 byl Lannerův dům adaptován jako sídlo Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Telči.
Katalog památek