Kostel sv. Jakuba Většího

Vznik: (?), 2. polovina 14. století, přestavba 1443-65, 1892
Poloha: Telč

---

Vznik farního kostela sv. Jakuba má přímou vazbu na vysazení města Telče před rokem 1356, jak napovídá jeho pro toto období typické patrocinium. Farní chrám existoval zřejmě již roku 1366, ale písemnými prameny ho zmiňují až roku 1372. Roku 1386 byl kostel těžce poškozen požárem.

Současná stavba je hmotou svého zdiva gotická. Původní koncept kostela byl jednolodní se zúženým presbytářem, s plochým stropem a s připojenou věží. Po husitských válkách následovala pozdně gotická přestavba, které z velké z velké části odpovídá současnému stavu. Přestavba, která probíhala v období po roce 1443, změnila vnitřní prostor ve dvoulodí, klenuté křížovou klenbou vynesenou do osmibokých pilířů. Presbyterium bylo zaklenuto síťovou klenbou a upravena byla i kostelní věž. Kostel znovu vysvětil olomoucký biskup Bohuš ze Zvole (1454-1457), což je známo podle jeho pečetě nalezené roku 1892 při stavbě nového oltáře.

Z hlediska architektonického se v kostele sv. Jakuba uplatnil stavební typ dvoulodí, který je znám z několika dalších realizací na jindřichohradeckém panství. Mezi architektonické detaily stavby kostela, které upozorňují na pozdně gotické tvarosloví, patří ostění portálu kamenicky zdobené přetínanými pruty či okna s kružbami, kde se uplatňují plaménkové motivy. Architektonicko-umělecký výraz těchto prvků poukazuje na výtvarné vlivy, které se projevily i v detailech pozdně gotické přestavby v sousedství stojícího hradu (pozdějšího zámku).

Roku 1643 byl do kostela vestavěn kůr, a to nákladem hejtmana panství Ladislava z Veitmile. Jezuité v roce 1650 přistavěli ke kostelu „černou“ kapli, nazývanou tak podle černého sukna, kterým se prostor zdobil při pohřebních ceremoniích. Kaple byla používána členy Tovaryšstva Ježíšova, jako provizorium, než byl postaven jezuitský kostel. Tyto jezuitské přístavby byly po ztrátě funkce odstraňovány, poslední až při regotizaci kostela roku 1892. Ke kostelu byla roku 1737 přistavěna nákladem měšťana Ondřeje Hanusíka krytá chodba s křížovou cestou. Roku 1891 byly otvory chodby osazeny okny. K jejímu znovu otevření došlo až v 80. letech 20. století. Regotizace se chrám dočkal na konci 19. století a jejím iniciátorem byl zdejší děkan Alois Hrudička. Již roku 1879 byl v presbytáři kostela instalován hlavní oltář podle návrhu puristického architekta Josefa Mockera, který je ve tvaru neogotické archy, provedený dílnou vídeňského řezbáře Josefa Leimera. Později byly odstraněny jezuitské přístavby, pořízena nová vitrážová okna a celkově umocněno prosvětlení interiéru. Velké opravy kostela uskutečněné v letech 1961 až 1988 se týkaly především zajištění statiky naklánějící se věže, celkové renovace omítkových vrstev a nové dlažby v presbyteriu. V 80. letech byla obnovena část nástěnných maleb se sv. Kryštofem, s trůnícím Kristem a dalšími světci. Dne 3. září 1988 byl kostel znovu vysvěcen a navrácen opět pravidelnému liturgickému provozu.

V interiéru se na epištolní straně pod výše zmíněnou nástěnnou malbou nachází barokní oltář Panny Marie a na protější evangelijní straně pak ostatkový oltář sv. Markéty, spolupatronky kostela a patronky města. Ostatky sv. Markéty se dostaly do města darem od jezuitského provinciála Ondřeje Schambogena hraběnce Františce Slavatové všestranné podporovatelce Tovaryšstva Ježíšova. Tento oltář byl původně zasvěcen 10 000 rytířů a poté Ježíškovi. Další oltáře v kostele jsou zasvěceny sv. Šebestiánovi a sv. Janu Nepomuckému.

Katalog památek

---