Mezinárodní konference Řád a město, řád a jeho mecenáši

Historický ústav AV ČR spolu s ostatními řešiteli projektu Telč a jezuité, řád a jeho mecenáši uspořádal v Telči ve dnech 24. – 26. září 2018 odbornou mezinárodní konferenci nazvanou Řád a město, řád a jeho mecenáši. Jejím hlavním tématem byly mnohdy složité vztahy řádů k jejich fundátorům a městským komunitám napříč středověkem a raným novověkem. Konference se uskutečnila v rámci prestižní řady Monastica historia, která garantuje pravidelná setkávání historiků zabývajících se řádovými dějinami v prostoru střední Evropy.

Na tomto odborném pracovním setkání se během necelých tří dní u řečnického pultu vystřídalo téměř třicet historiků zastupujících nejrůznější (státní i církevní) instituce z celkem pěti zemí (ČR, Rakousko, Polsko, Maďarsko a Slovensko) a více než třicet dalších – převážně domácích ‒ odborníků jejich referátům naslouchalo.

Badatelé zvolené téma nahlíželi v dlouhé časové perspektivě, zazněly příspěvky týkající se jak středověkých, tak raně novověkých dějin. V centru pozornosti stál pochopitelně jezuitský řád a telčský dům třetí probace, řada referátů se ale dotýkala dalších řeholí. Zastoupeny byly další „nové“ řády, které se na území habsburské monarchie stejně jako jezuité stávaly součástí městského prostoru až zhruba od poloviny 16. století: kapucíni, piaristé, milosrdní bratři, barnabité. Pozornosti se dostalo také těm řeholníkům, kteří zde své místo nalezli už dříve: augustiniáni poustevníci, dominikáni či pauláni, z ženských řádů pak klarisky. Referovalo se však také o klášterech řádů – které programově vznikaly mimo města – například o cisterciácích, kartuziánech, cisterciačkách či premonstrátkách.

Účastníci konference se ve svých referátech zamýšleli nad vztahy mezi řády, ať už usazenými ve městech nebo vně jejich zdí, a jejich dobrodinci z mnoha úhlů pohledu. Zazněly příspěvky spíše obecnějšího rázu objasňující například to, jak obtížné bylo založit jezuitskou kolej a jaké všechny podmínky bylo pro to nutno splnit (I. Čornejová), či jaké místo měl v městském organismu pozdního středověku kontemplativní klášter (R. Witkowski). Systematickému utváření sítě podporovatelů ve středověku na příkladu cisterciaček ve Vídni a poblíž Hornu se věnoval text rakouských badatelů D. Freye a H. Krammera, podobné téma pro novoříšské premonstrátky a dalešické magdalenitky zpracoval S. Vohryzek. Řada badatelů se věnovala „vstupu“ řádu do města a jistým způsobem navazovala na referát I. Čornejové; ukazovalo se, že nebylo jednoduché získat podporovatele, najít vhodné místo pro založení a zajistit domu takovou podporu, aby se utěšeně rozvíjel. Podrobně se věnovali – jezuitským kolejím v Českém Krumlově, Chomutově a Jindřichově Hradci před rokem 1618 J. Hrdlička, třem piaristickým kolejím v Uhrách B. Szekér, milosrdným bratřím v Těšíně M. Kuśka. Další příspěvky ukazovaly, jak důležité bylo kultivovat vztah s dobrodinci i po překonání prvních obtíží (pro kapucíny M. Brčák, pro dominikány J. Zouhar, pro jezuity K. Zářecká). Konečně pak zaznívaly referáty zaměřené na poskytování cenných služeb městským obyvatelům (K. Vališová, R. Szuly). Referenti se věnovali také obrazu fundátorů či prostoru okolo kláštera v řeholním písemnictví (K. Mareš, J. Wolf). To vše rámovaly příspěvky věnované telčské jezuitské koleji, které fruktifikovaly dlouhodobý výzkum grantového týmu (A. Hamrlová – O. Hnilica – K. Zářecká, J. Havlík, M. Ramešová – Š. Valecký).

Texty všech přednášejících budou zpřístupněny v konferenčním sborníku, který vydá Historický ústav AV ČR ve spolupráci s Diecézním archivem v St. Pölten.

---